estafa estafa

Oblíbené

8 oblíbených alb 4 oblíbenci

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

slavek-m
Po dlouhém kochání se v pralese Quinault Rainforest jsme se vydali dále proti toku řeky Quinault údolím až do míst, kde se k jednomu z jejích ramen připojuje Graves Creek. Odtamtud se dá jít podél obou říček - Quinault River zde přechází z širokého údolí do úzké a hluboké rokle - a je divoká, plná nádherně čisté a blankytně modré vody. Po cestě toho mnoho nepotkáváme - snažíme se jít svižně - jsou to 4 km do kopce a slunce se pomalu sklání z kopce kolem údolí. Docházíme k Pony Bridge - řeka Quinault je zde zařízlá do skal. Dere se s urputností horské řeky napájené tajícím sněhem a ledem. Po cestě jsme několikrát slyšeli medvědy - jednoho jsme i viděli. Moc se mu naše přítomnost nelíbila a odešel za horizont ve svahu. Fotku jsem nestihl udělat ani dokumentační. Po cestě nazpět, kdy rokli zalil stín a chlad, jsem nakonec potkal několik bradáčků srdčitých - hustě rostoucí s klintonkou (odkvetlá) na padlém kmeni. Po cestě na motel v Aberdeen jsem se ještě párkrát zastavil a alespoň na rychlo vyfotil široké údolí řeky Quinault plné naplavenin - zde se řeka na mnoha větví do několika ramen, aby se o pár set metrů zase spojila a opět rozdělila, a tak stále dokola. Je zde stále se měnící krajina plná štěrku, a tam, kde je ho více, i malých hájů a lesíků. Ty se však za pár let až desetiletí zase posunou jinam, až povodně z tajícího sněhu opět přemodelují zdejší krajinu.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 16.6.2019
  • 14 zobrazení
  • 5
  • 1111
slavek-m
Po delší cestě obohacené pozorováním orla jsme se dostali do jiné oblasti národního parku - do deštného pralesa mírného pásu Quinault Rainforest na břehu jezera Quinault vytvořeného na řece Quinault. Údolí, ve kterém se nacházíme, přezdívají "Valley of the Rain Forest Giants," tedy "Údolí pralesních velikánů," protože se v této oblasti nachází velké množství rekordně velkých stromů. Nalezneme zde největší zerav obrovský (Thuja plicata), smrk sitku (Picea sitchensis), jedlovec západní (Tsuga heterophylla), cypřišek nutkajský (Cupressus nootkatensis) a jedlovec Mertensův (Tsuga mertensiana). Navíc zde nalezneme pět z deseti největších douglasek tisolistých (Pseudotsuga menziesii). Říká se, že je zde nejvíce rekordně velkých stromů na nejmenší ploše na světě. Navíc se zde nacházejí největší stromy světa po státě Kalifornia a po Novém Zélandu.

Jezero Quinault se vytvořilo na stejnojmenné řece v ledovcovém údolí v západní části národního parku a patří kmeni Kinóltů (Quinault Indian Nation). maximální délka jezera je 6,1 km, šířka 3,2 km a jeho hladina se nachází v nadmořské výšce 58 m a jezero je hluboké 73 m.
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • 16.6.2019
  • 25 zobrazení
  • 5
  • 3636
slavek-m
Další den jsme pokračovali do jiné části národního parku a věděl jsem, že po cestě potkáme jednu z krásných zdejších řek, Elwha River, protože jsme ji před dvěmi lety viděli kousek proti proudu. Rozhodli jsme se udělat krátkou pauzu a řece sejít - na chvíli, pokochat se, vyfotit, protáhnout se a jet dál. Krátká zastávka se nakonec protáhla, protože přes řeku na druhém břehu přistál do koruny stromu orel bělohlavý. Udělal jsem pár fotek, sedli jsme si u řeky na balvany a za šumu vody se asi hodinu kochali.
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • 15.6.2019
  • 37 zobrazení
  • 7
  • 3030
slavek-m
Den jsme zakončili u vodopádu Merymere Falls, který, ač to na fotce nevypadá, je opravdu vysoký a měří téměř 30 metrů. Tohle bylo jedno z míst, kde jsem dostal tip se koukat kolem stezky po bradáčcích srdčitých - ty jsem však už viděl na předchozích výletech. Opravdu tu v podrostu byly - světla však mnoho nebylo, a navíc od jezera foukal vítr. Kromě bradáčku srdčitého jsem viděl opět bradáček Neottia banksiana a dvě formy korálice Corallorhiza mertensiana, které jsem v Antient growth neviděl (tam byla pouze bledá f. pallida). Zcela bílá f. albolabia a nominální tmavě fialová forma.
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • 15.6.2019
  • 33 zobrazení
  • 7
  • 2727
slavek-m
Čistě botanické album ze zastávky po cestě dolů z Hurricane Ridge. Na toto místo jsem dostal tip od Rona a Chelsey, že zde pravděpodobně naleznu v květu dva druhy vemeníků (za hlavní jsem si zde úmyslně vybral ten méně nápadný, protože ten druhý bude figurovat v jiném albu později). A taky že ano. Bohužel, jejich křížence už ne. Na druhou stranu mi to vynahradily nádherné oranžové lilie a rudé orlíčky. Smůlu jsem však měl opět s motýli, protože kolem mne několikrát kroužili nádherní jasoni - Parnassius clodius. No, tak třeba někdy příště.
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • 15.6.2019
  • 23 zobrazení
  • 6
  • 2727
slavek-m
Čtvrté album v pořadí z tohoto úžasného a bohatého místa v divočině. Jde o pokračování cesty - resp. vracení se od místa, kde jsme to otočili nazpět. Cestou jsme potkal několik poletujících okáčů a hnědásků - okáče se mi nakonec podařilo vyfotit. Hnědáska bohužel ne - látali velmi rychle, občas je unášel vítr a byli velmi, velmi plaší - slunce navíc svítilo velmi jasně z bezmračné oblohy a nedalo se k nim dobře přistoupit, aniž bych je nevyplašil už z dálky. Navíc jsem nechtěl vstupovat mimo stezku - zdejší ekosystém je velmi křehký a náchylný na sešlap. Rostliny to tu na klouzavém suťovišti nemají lehké. Na zákaz vstupu vás ostatně ve všech národních parcích v horách zde upozorňují cedule. Důvod je právě obnova narušených a nenarušování dalších takovýchto horských luk a kamenných moří. Na jaře se k tomu přidává doporučení chodit pouze po sněhu a ledu v místech, kde v něm stezka mizí, aby se pod těžkopádnými kroky návštěvníků neničily křehké rašící rostliny.

Ke konci stezky jsme potkali opět několik jelenců a konečně jsem si mohl vyfotit další druh sviště - místní endemický svišť olympský. Z roku 2017 mám z Yosemitského NP sviště žlutobřichého a z Mt. Ranieru sviště brýlového, kterého jsem ještě lépe fotil později v letošním roce opět na Mt. Rainieru. Ještě, než jsme však sviště spatřili, jsem slyšel podivné pískání jakéhosi ptáka. Po náročném pátrání jsem spatřil pobíhat jakousi kropenatou kouli mezi nízkým porostem a kamením - opravdu dokonalé maskování. O chvíli později jsem si všiml, že tam pobíhají další dva jinak vypadající ptáci. Ukázalo se, že jde o rodiče namáhavě krmící věčně hladové a oběda se dožadujícího mláděte skřivana ouškatého.

Po návratu k autu jsem si ještě zaběhl na kandíky - žluté byly v plném květu a místa, kde už sluníčko pár dní svítí, byly v plném květu i ty bílé, později kvetoucí.

Cestou k návštěvnickému centru jsme po velmi prašné cestě potkali pár výletníků, kterým jsem vybranou cestu nezáviděl. Suchý prach na cestě byl velmi jemný, jemnější než hladká mouka (spolu s kamením byla jízda po něm velmi klouzavá) a za auty se vždy hnal oblak, který vítr sfoukával z kopců dolů. Oni výletníci již z dálky nasazovali připravované šátky přes obličej... Tak jsme jim alespoň zpomalili na nejnižší možnou rychlost, kterou auto do prudkého kopce zvládlo. Vypadali vděční...
více  Zavřít popis alba 
71 komentářů
  • 15.6.2019
  • 36 zobrazení
  • 6
  • 7171
slavek-m
Rod tetřívka Dendragapus obsahuje dva druhy. Dendragapus fuliginosus (Sooty Grouse) se dříve spolu s velmi podobným druhem Dendragapus obscurus (Dusky grouse, tetřívek douglaskový) řadil do jednoho variabilního druhu Dendragapus obscurus (blue grouse). Krátce po focení čipmanka jsme na ně narazili a během jejich focení jsem vyfotil také onoho skřivana z předchozího alba (v rajčeti řazeno jako novější, protože obsahuje fotky před i po focení tetřívka).

Oba druhy tetřívka byly původně identifikované jako samostatné druhy, později však byly ve 20. století sloučeny do jednoho druhu. Bylo tomu tak až do roku 2006, kdy se opět rozdělily do dvou druhů. Tito tetřívci jsou si velmi, ale opravdu velmi podobní. Měl jsem velký problém určit, co jsem to vlastně vyfotil, a stále si nejsem na 100 % jistý. Samice jsou téměř identické a samci až na pár drobností také - proto byli tito tetřívci tak dlouho sloučeni v jeden duh. Obývají podobné biotopy a na místech, kde se oblasti výskytu překrývají, se snadno kříží, což vede k dalším problémům s identifikací. Dobře se dají identifikovat dospělí samci během toku - vzdušný vak je u "Dusky Grouse" červený, zatímco u "Sooty Grouse" je žlutý. Další rozpoznávací znak je typický počet ocasních per - 20 vs. 18 a slyšitelnost houkání - 0,1 vs. 2 km. Další znaky jako je barva ocasních per samců (černá vs. černé s našedlým pásem na koncích) a celková tmavost peří mi nepřijde jako dostatečná pro identifikaci - zvláště když jsem nepotkal dospělého samce, ideálně v toku :-) Další pomůckou je, že "Dusky Grouse" je většinou spatřena na zemi, kdežto "Sooty Grouse" na stromech. Mě přijde, že jsem potkal "Sooty Grouse" na zemi. A teď babo raď. Každopádně jeho areál rozšíření je u pobřeží, zatímco u druhého druhu více ve vnitrozemí, takže jsem to asi určil správně. Na fotkách by měly být oboje samice... asi. Alespoň to tak např. dle této stránky vypadá.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 15.6.2019
  • 26 zobrazení
  • 3
  • 99
slavek-m
Nakonec jsem se rozhodl, že tento jednodenní "pobyt" rozdělím na tři alba. První už tu je - východ slunce; druhé je toto s výletem od Obstruction point; třetí bude pouze o tetřívkovi a čtvrté bude také odtud a ještě z okolí návštěvnického centra.

Hurricane Ridge patří k jedné z nejkrásnějších a dobře dostupných horských oblastí Olympijského poloostrova a národního parku. Nacházíte se zde na horní části pásu lesa a přecházíte přes subalpínský stupeň. Naskýtá se vám výhled na krajinu tvořenou ledovci plnou údolí a horských štítů včetně nejvyšší hory poloostrova - Mt. Olympus. Na jaře a v první polovině léta je Hurricane Ridge plné rozkvetlých luk a suťovišť - od lánů kandíků na jaře (polovina června, kdy jsme tu byli my) až po záplavu rudých kastilejí a fialovo-modrých lupin později v létě. Zatímco z Hurricane ridge je pěkný výhled většinou směrem do centra pohoří, od návštěvnického centra se dostáváme i na místa, odkud je vidět na sever - k Port Angeles a přes Úžinu Juana de Fucy až do Britské Kolumbie v Kanadě. Když jsem plánoval tento výlet, počítal jsem s krásným východem slunce a rozkvetlými bílými kandíky - a to je tak vše. Jak bylo vidět v předchozím albu, v plném květu byly teprve ty dříve kvetoucí žluté kandíky a bílé kvetly naplno jen na některých místech. Výlet po hřebenech v okolí Obstruction peak však přinesly nečekaná setkání se zdejšími zvířaty, a těm se budu věnovat, samozřejmě spolu s místní květenou, v následujících albech.

Tamias amoenus subsp. caurinus, "Olympic chipmunk" by se dal přeložit jako "čipmank olympský," české jméno však nemá. Jde o poddruh "Yellow-Pine Chipmunk," který české jméno má - čipmank západní. Čipmank olympský je endemický pro Olympijský poloostrov a vyskytuje se zde jak v lesích, tak na horní hranici lesa v subalpínské oblasti, kde se lesy postupně prolínají a přechází v horské louky. Živí se tí samým, čím ostatní čipmankové a veverky - semena, ořechy, bobule, hmyz a v menší míře v zimě i houbami.

Kromě čipmanka jsme potkali několikrát jelence černoocasé - první byl hned ráno na začátku cesty. Byla to laň se dvěma koloušky - jeden zůstal pozadu a okamžitě se skrčil a dělal, že tam není. Nehnutě čekal, až odejdeme, doufaje, že jsme si ho nevšimli. S teleobjektivem jsem udělal pár snímků zzpovzdálí a nechali ho v klidu být. Při cestě nazpět si ho matka již odvedla. Další jelence jsme viděli z dálky hluboko pod námi. Později, kdy naplno vysvitlo slunce nad vrcholky a začalo pálit, jsme potkali dalšího. Krátce po tom, co jsme se namazali opalovacím krémem vyšel z poza hřebene. Byli jsme po větru, takže vypadal překvapeně, že nás vidí. Větřil, nic necítil (nebo možná opalovací krém), a pokračoval ostražitě proti nám. Nasazenou jsem měl zrovna třístovku, takže jsem nechtěl výměnou objektivu riskovat, že ho vyplaším. Prošel velmi blízko kolem nás (opravdu velmi blízko na třístovku) a pokračoval dále šikmo ze svahu po suťovišti dolů. Přišlo mi, že jakmile jsme byli proti větru a ucítil nás, trochu zrychlil a ze svahu šel mnohem rychleji...
více  Zavřít popis alba 
51 komentářů
  • 15.6.2019
  • 32 zobrazení
  • 5
  • 5151
slavek-m
Vstávání za tmy, rychlé sbalení předpřipravených věcí a vzhůru z Port Angeles do hor. Dnešní den jsme chtěli začít s východem slunce na Hurricane Ridge s výhledem na nejvyšší vrcholky Olympijských hor včetně jeho nejvyššího štítu hory Mt. Olympus (2 432 m). Idea bylo fotit tyto hřebeny s rozkvetlou záplavou bílých kandíků v popředí. No... V plném květu byly žluté kandíky (Erythronium grandiflorum) a ty bíílé (Erythronium grandiflorum) byly povětšinou zavřené - většina teprve kvést bude, jen sem tam byla místa, kde plně kvetly. To značí, že jaro zde teprve začíná - ostatně všude bylo ještě plno sněhu. Východ slunce byl bez jediného mráčku - což nám pak vydrželo i během šmajdání po horách celý den.
více  Zavřít popis alba 
37 komentářů
  • 15.6.2019
  • 43 zobrazení
  • 12
  • 3737
slavek-m
Po Antient Growth jsme pokračovali dál. Vzhledem ke zdržení se při focení a po cestě jsme však nestihli dojít k plánovanému Deer Lake. K tomuto místu - vodopády na řece Sol Duc - jsme se podívali i před dvěma lety. Tehdy na konci léta již mnoho rostlin nekvetlo - teď, v polovině června, bylo jaro v plném proudu a mechem porostlá zem v pralese zářila hromadou bílých květů. Rostlinny zde byly podobné jako v předchozím albu - některé přibyly - včetně orchidejí. Od Rona, Ricka a Chelsey jsem dostal několik informací kam na který druh je nejlepší zajít, kde jej hledat. Bradáček srdčitý, který je u nás velmi vzácnou a kriticky ohroženou orchidejí, jsem měl hledat jinde (pozdější album). Zde jsem na něho náhodou narazil na mnoha místech. Roste tu v pralese na mechu mezi jinými bylinami místy jako plevel. A to v obou formách - zelené i do červena. Rostlina je to velmi nenápadná a mnohému oku unikne, když ji ale hledat chcete, najdete ji.

Když už se slunko kdesi za kopci sklonilo níže k obzoru, a prales se zahalil do hlubokého stínu, vyrazili jsme zpět. Cestou nazpět do Port Angeles jsme se zastavili ještě na břehu Lake Crescent, kolem kterého jsme loni projížděli pouze za tmy. Jezero vzniklo v době ledové díky ledovcům, které vyřezaly mezi štíty hluboké údolí - samotné jezero leží v nadmořské výšce 180 m (hladina. Jeho předpokládaná maximální hloubka je 190 m, rozloha 21 km2 a délka 19 km.
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • 14.6.2019
  • 28 zobrazení
  • 5
  • 1616
slavek-m
Po patáliích na letištích a čekání na zavazadle jsme se konečně z Seattelu (konkrétně Lakewoodu) vydali na západ na Olympijský poloostrov (Olympic Peninsula), který hostí stejnojmenné pohoří (Olympic Mountains), svou nejvyšší horu (Mt. Olympus) a národní park (Olympic National Park). Je to nádherný kus divoké země, ve kterém naleznete divoké tichomořské skalnaté pobřeží (např. viz alba z roku 2017, na které jsou odkazy zde v přehledu), tak husté nepropustné deštné pralesy mírného pásu, divoké řeky, ale také vysokohorské louky a ledové štíty hor. V roce 2019 jsem si na dovolenou před konferencí vybral především stát Washington a vytyčil jsem si několik hlavních cílů na focení:

1) pišťuchy
2) Calypso bulbosa
3) další orchideje (co nejvíce druhů)
4) několik pohledů na Mt. Rainier
5) lány kandíků

Apod. Ne vše se zadařilo, ale nebudu předbíhat, na vše se postupně dostane.

První zastávkou v Olympijském NP bylo místo nazývané Antient Growth - část pralesů v okolí řeky Sol Duc. Toto místo jsem před dvěmi lety navštívil. V roce 2017 zde na sklonku léta nekvetly žádné orchideje - horko těžko jsem našel odkvétající smrkovníky - většina byla pochopitelně odkvetlá. Letos začínaly smrkovníky v polovině června teprve vyhánět květní stvoly. Zelené koberce mechů však skrývají v tomto koutě světa mnohé z jarních květin - včetně orchidejí. Nalezl jsem nakonec velké množství korálic a bradáčků - především druhy Corallorhiza mertensiana a Neottia banksiana. Z krátké zastávky (počítal jsem tak půlhodinku až hodinu) se snadno stala zastávka dvouhodinová...

Jako největší výzva se ukázal být samotné podmínky pralesa - tma a od řeky vanoucí vítr. Pro útlé a dlouhé korálice se zdál býti spíše vichrem cloumajícím jimi ze strany na stranu...
více  Zavřít popis alba 
115 komentářů
  • letos v červnu
  • 49 zobrazení
  • 9
  • 115115
slavek-m
Střevíčník královnin je druh orchideje pocházející z mírného pásu východního pobřeží Severní Ameriky - především Kanady a a severovýchodních států USA. Rostliny v tomto albu jsou tedy z kultury - konkrétně jde o jedince, které jsem dával mámě k narozeninám, takže je čeká jejich první zima u nás. Jde o plně mrazuvzdorné druhy - ve své domovině zvládají drsnější zimy. I když schované mnohdy až pod metry sněhu, takže jim snad holomrazy posledních let u nás neublíží. Takto vypadá ve volné přírodě - foceno v roce 2017 - i když zde už je bohužel na konci svého kvetení, takže značně vybledlý.
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • jaro
  • 30 zobrazení
  • 8
  • 2727
slavek-m
Mařinka rolní se vyskytuje v několika státech Evropy, severní Afriky a zasahuje až do Turecka a Kavkazu. Jde však o archeofyt, tudíž je těžké s jistotou říct, jaké zde měl původně rozšíření. V ČR a SR se vyskytovala v teplých oblastech. U nás to byl severozápad Čech, jižní a východní Morava; na Slovensku to byla Podunajská nížina, Slovenský kras, Biele Karpaty apod. Dnes je v Československu považován za druh vyhynulý. Jde o rostlinu vysokou až půl metru rostoucí na úhorech, loukách a polích. Ač jde o druh u nás vyhynulý, Mirek mi dal echo, že tuto rostlinu znovuobjevila jedna z botaniček, kterou zná. A protože jde o nález zajímavý a vzácný, nemohl jsem nevyrazit tento div také okouknout já sám.
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 26.5.2019
  • 35 zobrazení
  • 9
  • 2222
slavek-m
Při loňské návštěvě koncem května byly všechny střevíčníky na této lokalitě odkvetlé. Letos jsem je promeškat nechtěl, jel jsem o týden dříve, protože situace s počasím byla letos vcelku odlišná. Ukázalo se, že je naopak velmi brzy. Trs co kvetl loni se zdál, že kvést letos nebude a pro mne nový trs ještě nekvetl (díky za tip Soně, která lokalitu navštěvuje již déle. Našli jsme jen jeden menší trsík u cety, který je více na sluníčku a několik vstavačů nachových. Ty zde kvetou v lese, podobně jako na některých lokalitách ve Středních Čechách, a ne na travnaté stepi na otevřeném prostranství, jak bylo vidět v několika předchozích albech z letoška.
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • 18.5.2019
  • 25 zobrazení
  • 9
  • 1919
slavek-m
Předposlední album s orchidejemi České republiky, než se dostanu do zámoří. Jedno slunečné odpoledne jsem navštívil středočeskou lokalitu s bohatým výskytem vstavače nachového, V lese na vrcholu Chotuce navíc nalezneme mnoho krásných keřů klokoče - ohrožený keř se zajímavými květy.
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 10.5.2019
  • 23 zobrazení
  • 7
  • 2828
slavek-m
Původně jsem myslel, že sem tyto fotky dávat nebudu, protože jsou nic moc, ale nakonec jsem usoudil, že čistě dokumentační album nikomu neublíží :-) Pár orchidejí z východu republiky v okolí Huslenek a následně jediný nalezený střevíčník v hustém křoví u Olomouce.
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • 8.5.2019
  • 31 zobrazení
  • 7
  • 2929
slavek-m
Kousek za NPP Malhotky se nacházejí ještě dvě podoné lokality - PP Roviny (necápu proč se to tak jmenuje :-) ) a PP Hašky. Na druhou z jmenovaných už nezbyl čas - nachází se tam ale víceméně obdobné druhy, jako v NPP Malhotky a PP Roviny.
více  Zavřít popis alba 
92 komentářů
  • 7.5.2019
  • 40 zobrazení
  • 12
  • 9292
slavek-m
Po návštěvě nádherné lokality vstavače trojzubého jsme se vydali na další orchidejovou stepní lokalitu - NPP Malhotky. Na jílovitém, pískovcovém a sprašovém podkladu se zde rozkládá hezká step - takto na jaře se místy modrá kamejkou, jinde ji provoní třemdavy a místy se nad okolní zatím ještě nízkou vegetaci tyčí mohutné vstavačovité rostliny - vstavač nachový, vstavač vojenský a jejich kříženec, vstavač zvrhlý. V létě se pak k místním krásám přidá třepotání křídel vzácnějších motýlů, jako je modrásek kozincový či okáč ovsový a hnědásek černýšový. Z obratlovců zde zmíním výskytu užovky hladké.
více  Zavřít popis alba 
62 komentářů
  • 7.5.2019
  • 35 zobrazení
  • 9
  • 6262
slavek-m
Konečně jsem se odhodlal zajet k Uherskému Hradišti na naši nejznámější a nejbohatší lokalitu velevzácné orchideje, vstavače trojzubého. V ČR se vyskytuje na několika lokalitách na Moravě - v Čechách ne. I když na Litoměřicku lze pár exemplářů nalézt (zpětné vykřížení z jeho křížence se vstavačem osmahlým (vstavačem Dietrichovým), nelze říct, jak čistí jsou. (I když to u vstavačovitých jde málokdy :-D ) Jinde vyhynul. Proto je u nás řazen mezi druhy kriticky ohrožené. Na lokalitě se vyskytuje mj. spolu se střevíčníkem pantoflíčkem a vstavačem vojenským, se kterým tvoří křížence Orchis ×canuti. Toho jsem bohužel pravděpodobně nenalezl - asi bylo ještě brzy vzhledem k tomu, že oba rodiče teprve začínaly kvést, a mnoho jich teprve na rozkvět čekalo.
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • 7.5.2019
  • 37 zobrazení
  • 9
  • 5757
slavek-m
Druhý den jsme vyrazili na nákup vína do Louckého kláštera a vydali se směr Hradišťské terasy - po usilovném zkoušení a hledání se mi konečně podařilo na ně najít cestu. Na terasách nalezneme spousty ovocných stromů - několik starých odrůd a dokonce např. i fíky. Terasy vznikly ve středověky a jsou krásně dochovány. Bohužel, možná z části kvůli počasí, jsem letos v podyjí opět neviděl pestrokřídlece, ale ani modráska rozchodníkového a ještěrky. Album je tedy nudnější. Po obědě jsme se vydali na Havranické vřesoviště z Havraníků směrem Popice - po cestě jsme potkali spousty ovcí a několik málo kukaček, které ovce ušetřily. Původní plán byl mnohem větší okruh, ale vzhledem k celodennímu zdržování se focením a prozkoumáváním, jsme nakonec došli jen malý kousek na Horáčkův kopeček, na kterém však nenalezneme nic, co bychom už neviděli den předem a či tento den.
více  Zavřít popis alba 
82 komentářů
  • 6.5.2019
  • 43 zobrazení
  • 11
  • 8282
slavek-m
Další jarní okruh jsme započali poněkud sychravě, zataženě a s deštěm. Na Havranickém vřesovišti vznikly před nějakou dobou ohrady pro exmoorské pony - letos jsem je viděl poprvé (na pastviny vzniklé v roce 2017 se snad dostaly v květnu 2018). Na začátku roku 2019 se narodilo první hříbě, což jsem v době návštěvy nevěděl. Hříbat jsme viděli několik. Na Havranickém vřesovišti probíhá pastva ovcí již nějakou dobu - ty jsou však poněkud vybíravé. Koně nejsou (spásají i ostružiní a náletové dřeviny), a proto byla zavedena pastva i koní k realizaci jinak obtížného managementu této vzácné lokality. Podpořit by to mělo výskyt vzácné květeny a živočichů. Takže zatímco se pestrokřídlecové opět nekonali, mohl jsem si po Plachtě opět letos vyfotit polodivoké koně. Z Havranického vřesoviště jsme pokračovali na Šobes a z něho pak přes Fládnitzské vřesoviště a Staré vinice nazpět do Havraníků.
více  Zavřít popis alba 
59 komentářů
  • 5.5.2019
  • 55 zobrazení
  • 8
  • 5959
slavek-m
Krátké album z návštěvy jednoho z místních menhirů a následně dřípatek horských. Iva v Pošumaví už nějakou dobu byla, takže věděla, že dřípatky jsou právě v květu. Jeden z pošumavských potoků jsme navštívili - na jeho mechem obrostlých meandrujících březích kvetlo sem a tam několik desítek této krásné rostliny. Dřípatka horská se vyskytuje především ve východních Alpách odkud zasahuje až na jih Čech, do Brd a až do okolí Hlinska. Dřípatku horskou nalezneme na stinných místech v horských smrčinách a olšinách, nejčastěji poblíž potůčků, kde je vlhko. U nás jde o druh ohrožený a i takto je chráněný zákonem.
více  Zavřít popis alba 
43 komentářů
  • 1.5.2019
  • 38 zobrazení
  • 12
  • 4343
slavek-m
PR Nad Zavírkou byla vytvořena v roce 1988 pro ochranu několika odlišných stanovišť plných zajímavých druhů - druhová rozmanitost je tu opravdu veliká. My jsme se sem podívali s Ivou, která byla nedaleko, brzy na jaře, kdy začínají kvést orchideje. Jedny z těch prvních. Tedy prstnatec bezový a rudohlávek kukačka (dříve vstavač kukačka či vstavač obecný). Lokalita se skládá, jak už bylo řečeno, ze několika ekosystémů - prameniště (např. tučnice obecná, prstnatec májový, ostřice), sušší svažité louky (např. prstnatec bezový, rudohlávek kukačka, vemeníček zelený, vratička měsíční) a vlhké pcháčové louky (např. ostřice, prstnatec májový a Fuchsův). Zdejší orchidejové louky patří k nejvýznamnějším v Jižních Čechách. Louka s nejbohatším výskytem prstnatce bezového je však loukou soukromou, oplocenou, na kterou je zákaz vstupu bez předchozí domluvy. Majitel je z neukázněných fotografů vstupujících na jeho pozemek bez svolení, mírně řečeno, rozezlen.
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • 1.5.2019
  • 41 zobrazení
  • 11
  • 3030
vzdenek
již poněkolikáté proběhl v rámci Slatinických hodů Slatinický salón tedy výstava místních výtvarníků a fotografů. Zároveň probíhal jarmark, průjezd cyklistického závodu, vystoupení Roberta Křesťana a jeho Druhé trávy a na závěr vystoupení místního folklorního souboru...
více  Zavřít popis alba 
  • 17.8.2019
  • 47 zobrazení
  • 2
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama